Obchod pro sebevrahy

Zdá se vám někdy, že je váš život smutný, prázdný a bezútěšný? Tak si zkuste představit město, v němž jsou lidé z každodenního klopotění tak otrávení, že nejpříjemnějším řešením může být... otrávit se. Město, kde je nejlépe prosperujícím obchodem krámek nabízející stovky zaručeně smrtících pomůcek pro aspirující sebevrahy – zručně uvázanými oprátkami počínaje, přes elegantně zabalené jedové karafičky pro dámy až po samurajské meče pro opravdové drsňáky. Jenže jeho majitelka, paní Neužilová, právě povila třetího potomka – synka Alana, který je ztělesněním radosti ze života… Obchodem pro sebevrahy se začíná šířit skutečná nákaza. Mezinárodní bestseller Jeana Teulého Potřeby pro sebevrahy (od svého vydání v roce 2007 byl přeložen do dvaceti jazyků) převedl do podoby svérázného animovaného muzikálu zkušený režisér Patrice Leconte. „V současné době zmítané krizí je umírat tak snadné a sladké – zvláště když existuje obchod, který se o vás s veškerou péčí postará… Francouzský šarm, černočerný humor, bláznivá hudební čísla, výjimečně povedená animace – Obchod pro sebevrahy je zkrátka ideálním předvánočním filmem zvěstujícím blížící se velmi pravděpodobný konec světa. Vítejte ve světě, kde jsou filmy Tima Burtona jen neškodnými dětskými hříčkami. Vítejte ve světě nejnebezpečnějšího animovaného filmu roku!,“ zve Jan Jílek, hlavní dramaturg AČFK. „Chtěl jsem natočit animovaný film a muzikál v jednom, podvratný a rodinný zároveň, legrační, politicky nekorektní a přitom vhodný pro každého bez ohledu na věk,“ říká ke své nové komedii režisér Patrice Leconte, který nejprve nabídku na zfilmování Teuflého knihy odmítl, nápad producenta Gillese Podesty natočit animovanou verzi jej však nadchl. Myšlenka dát filmu muzikálovou podobu následovala hned vzápětí: „Muzikál jsem chtěl točit už dlouho a tenhle projekt mi pro muzikálové zpracování připadal ideální. Díky písňovým číslům mohl vzniknout velmi temný film, který je zároveň plný radosti. Když se zoufalec loučí se životem s písní na rtech a vzápětí vypije ampulku s jedem, je to báječně děsuplné. Spojení hudby s animací vám dává velkou volnost: politická nekorektnost je v téhle formě mnohem přijatelnější. Představte si, že by v hraném filmu podrážděný otec nabádal svého sedmiletého syna, aby začal kouřit, protože kouření může vést k rakovině plic – to by zkrátka nešlo! Ale tady to jde, protože svět kresleného filmu není skutečný,“ dodává Leconte. A jak je s filmem spokojen autor knižní předlohy Jean Teulé? „Předně mám velmi rád Patrice Leconteho. Známe se už delší dobu, posílám mu každou novou knihu. Mám rád jeho snímky. Jsem velmi poctěn, že se rozhodl podle mé knihy natočit film, a k tomu animovaný! Když jsem na ten film šel, rozhodl jsem se, že ho nebudu posuzovat jako adaptaci. Svou knihu přece znám nazpaměť, mám ji doma, mohu si ji kdykoli přečíst. Šel jsem prostě na nejnovější film Patrice Leconta, a ten mi vyrazil dech. Z kina jsem odcházel s tím, že něco takového jsem ještě neviděl. Celý film je bomba. Je to opravdu režisérský film, plný života a nápadů, každý záběr doslova jiskří, kamera dělá divy – asi je to tím, že v animovaném filmu má daleko víc svobody, než když snímá reálnou akci.“